Když jsme společně s Lenkou Procházkovou a paní Královou zakládali před dvacetijedna lety spolek Šalamoun, nenapadlo by mne, že spolek bude tak dlouho činný a že ten celý čas budu jeho předsedou.
Byl bych rád, kdyby někdo ode mne konečně převzal otěže, které nakonec ani nedržím tak pevně v rukou, jak bych asi měl, ba naopak, jsou to mé kolegyně a mí kolegové, kdo mne popohánějí, abych si plnil “povinnosti” předsedy, což se mi přesto moc nedaří. Nejsem předsednický natož administrátorský typ. Jsem individualista, ale ani ostatní členky a členové nejsou zrovna lidé, kteří by byli posedlí po kolektivním duchu.
Z toho vyplývá, že spolek Šalamoun je sdružení lidí, jedinců, které spojuje snaha pomáhat těm, kteří se dostanou do drtičky orgánů činných v trestním řízení, snaha monitorovat poklesky těchto orgánů a spolupracovat s institucemi, které jsou obdařeny právem měnit zákony. Struktura vedení Spolku Šalamoun je sice stanovena Stanovami, nicméně jsme jako orchestr, který převážně improvizuje. I přesto, za ta léta existence spolku se nám podařilo pomoci desítkám obětí orgánů činných v trestním řízení, stovkám jedinců být oporou a nápomocni radou, a těm, kteří byli odsouzeni a museli nebo stále musejí vykonávat trest odnětí svobody, pomáhat v jejich snaze se domoci spravedlnosti, případně podmíněného propuštění na svobodu.
Asi bych už nespočítal, kolika našim klientům byla díky našim snahám udělena milost z rukou prezidenta republiky, kolik bylo úspěšných podání podnětu stížností pro porušení zákona, kolika lidem jsme pomohli najít nového, starostlivého a zodpovědného advokáta. Bohužel ani neúspěchů není o nic méně. Je jich mnoho, kupa zklamání a pocitu bezmoci.
Je to dlouhý seznam jmen žen a mužů, kdy některá z nich se stala na čas centrem pozornosti médií a kdy nemalá, pokleslá část veřejnosti vynášela nad nimi klatbu jen proto, že je někdo označil za zločince a přijala nepodložená tvrzení za věrohodnou pravdu. V Čechách se presumpce neviny nenosí. Kdopak by se s ní páral.
Stále bohužel platí, že dlouhodobé setkávání se s tragédiemi lidí, kteří byli nespravedlivě postiženi orgány činnými v trestním řízení, na nás zanechalo stopy. Proto si uvědomujeme, a to čím dál víc, po té, kdy v posledních letech narůstá počet excesů a účelového pronásledování za údajné trestné činy, že špatné právní prostředí je neopominutelnou vadou tohoto státu a že narůstající právní nihilismus a formalismus znemožňuje, aby jeho občané žili v klidu s pocitem bezpečí a v důvěře v právní řád a instituce garantující jeho platnost. Tj. s vědomím, že rozhodnutí soudů jsou nejen předvídatelná, ale že vycházejí nikoli z osobního přesvědčení soudců, ale jsou výsledkem pečlivého a zodpovědného zvažování a hodnocení důkazů, výsledkem důsledného respektování zákonů ze stran orgánů činných v trestním řízení, včetně presumpce neviny a právní zásady “in dubio pro reo” ( tj. pochybnosti v prospěch obviněného či obžalovaného).
Je přirozenou vlastností materiálu a tím spíše živoucích bytostí, že se unaví a opotřebují, a proto vítám, že v poslední době mají zájem o aktivní podílení se na činnosti spolku mladí lidé a doufám, že nová krev přinese nejen nový elán, ale i nový způsob myšlení a práce - věcný, racionální, avšak nepostrádající empatie k obětem státem produkovaného bezpráví.
Touto cestou děkuji všem členům, jak stávajícím i čerstvě přijatým, tak i bývalým, za jejich nezištnou, obětavou a nehonorovanou práci pro druhé, pro oběti nejen justičních omylů, ale mnohdy i justičních zločinů, které zůstávají nepotrestané, neboť případná náprava odvolacím soudem, dovoláním k Nejvyšímu soudu či rozhodnutím Ústavního soudu nijak neřeší vědomé, tudíž zločinné jednání státních zástupců a soudců, kteří na základě pouhého vnitřního přesvědčení a “víry” ve svojí neomylnost a nadřazenost posílají nevinné lidi za mříže.
Proto také Spolek Šalamoun dlouhodobě usiluje o prosazení takových právních norem, které justiční zločince budou volat k zodpovědnosti, nikoli jen kárným postihem, jenžto ač jimi kární žalobci disponují, je neuplatňují, a podněty podané na konkrétní pachatele z řad státních zástupců a soudců zmanipulují na stížnost a tu následně neshledají za opodstatněnou a věc odloží.
Chceme, aby soudce či státní zástupce, který vědomě nebo z nedbalosti poškodil práva druhých, zasáhl do jejich integrity a svobod, byl tak, jako každý jiný občan zodpovědný za své jednání a nesl za ně přiměřené důsledky, včetně náhrady za odškodnění, neboť je nemravné, že za jejich chybné či zločinné jednání mají nést břemeno daňoví poplatníci, ač nijak nepřispěli k újmě, kterou zavinil konkrétní soudce nebo státní zástupce.
Jestliže nemáme dostatek ctnostných a zodpovědných soudců a státních zástupců, pak nezbývá, než zavést taková pravidla, která zmírní rizika zneužití moci jednotlivců nad osudy jiných. Argumenty odpůrců takovéhoto řešení, že soustava soudů a státních zastupitelství je dostatečnou pojistkou proti jakékoli zvůli ze strany soudců a státních zástupců vyvrací samotný život, každodenní skutečnost, které jsme za dvacetjedna let činnosti spolku očitými svědky, neboť mantra o neprolomitelnosti soudního rozhodnutí je onou obludnou překážkou a zároveň baštou představ o nedotknutelnosti soudců a státních zástupců. Ani oni nemohou požívat privilegií nadřazenosti. Coby smrtelnici jsou stejně omylní a chybující a podléhají, tak jako my, lidským slabostem a nedokonalosti.
Vím, že takovýto názor je považován za rouhačství, že sám systém je zkostnatělý a nerad něco na zavedeném mění, je však zapotřebí narovnat pokřivené představy, že soudce je něco víc než lékař, či učitel, více než matka v domácnosti, neboť jeho funkce nenese sebou více zodpovědnosti, než těch ostatních., jako např. funkce lékaře, který operuje a přitom ani jemu vědomí, že v případě pochybení bude muset nést důsledky, nebrání, aby kvalitně a zodpovědně vykonávat svoje poslání. Proto mi zvláštní ochrana soudců a státních zástupců připadá nelogická a pro zdraví společnosti nebezpečná. Beztrestnost vytváří další bezpráví.
Musím vzpomenout jedince i společnosti a jejich majitele, ale hlavně všechny ty nemajetné, kteří svými dary umožnili a umožňují, aby Spolek Šalamoun mohl vykonávat svojí bohulibou a věřím, že i záslužnou, činnost. Bez jejich podpory bychom nebyli schopni celých těch dvacetjedna let pomáhat těm, kteří se na nás obrátili a stále obracejí o pomoc. Zdůrazňuji, že nikdo, ani jeden člen spolku, nepobírá v rámci naší činnosti plat či jakoukoli jinou finanční odměnu. Jsme voluntaristé a veškeré prostředky od dárců jsou výhradně použity k uhrazení nákladů výlučně spjatých s naší konkrétní činností. Děkuji.
John Bok, předseda spolku V Praze dne 23.února 2016
